Sklep

Výlet do Šťastné země

25. června 2011 v 22:22
Dnes jsme s dětmi vyrazili do Radvánovic do dětského areálu s názvem "Šťastná země". Prožili jsme více jak pět hodin skvělých zážitků na trampolínách, prolézačkách, houpačkách a klouzačkách, zablátili jsme si boty v geoparku a utratili pár čtyřlístků. Rodinám s dětmi můžu jen doporučit - investice 80,-Kč na osobu rozhodně stojí za návštěvu obrovského dětského hřiště.

Připojuji dvě fotky na ukázku (upraveno v Instagramu); další najdete ve fotogalerii na mém Facebooku (galerie je veřejně přístupná, nepotřebujete být na Facebooku registrováni).

S rodinkou v pražském dinoparku

21. května 2011 v 21:21
Dnešní odpoledne jsme jako rodinka strávili s mými rodiči v Praze. Oslava narozenin mého taťky začala v jejich bytě a pak jsme se přesunuli do OC Harfa. Vynechali jsme autogramiádu SuperStar a raději jsme prošli bránou do světa praještěrů. Další fotky ke zkouknutí v mém albu na Facebooku.


S chutí spolu

20. listopadu 2008 v 20:20

Alespoň čtyři střípky z rodinného alba aneb co děláme, když má reverend volno a jako rodinka jsme pohromadě.

Například jsme vyrazili na "vzpomínkovou procházku". Obcházeli jsme totiž naše místa v Březhradě (okrajová čtvrť HK). Tam bylo naše úplně první bydlení v bytě 1+1. Zjistili jsme, že na schránce jsou pořád ještě pozůstatky naší vizitky :))


Někdy o sobotách vařím. Hodně moc mě to baví, i když točím pořád dokolečka jídla typu langoše nebo kuřecí maso se zeleninou stokrát jinak, přesto stejně - k tomu hranolky. Mojí velkou pomocnicí v kuchyni je Eliška, jejíž nejoblíbenější činností je "hňachtání" - hňachtá se v mouce, v těstě, v masíčku, v zelenince... Zjistili jsme, že hňachtat se dá de facto v čemkoli :))


Reverendovic rodinka také pěstuje společný duchovní život. V našem topten v poslední době vedou chvály s prapory. Jak vidno na fotce s Davídkem, každý máme velikost praporu, která mu sedne tak akorát do ruky.


Rádi spolu také jíme :)) Jsme zkrátka s chutí spolu. Tahle fotka je poměrně čerstvá (úterý 19. 11. 2008), a i když vznikla při mizerném osvětlení, dávám ji sem, protože si Eliška poprvé vyzkoušela, jaké je to krmit mladšího brášku...



Elinčina obnovená premiéra

9. září 2008 v 1:01
Tahle kratičká zprávička je o vděčnosti a statečnosti. O vděčnosti Ježíši, jak se stará, jak nás drží. Teď mám konkrétně na mysli, jak drží za ruku naší Elišku - každé ráno, když cupitá do školky. Chrání ji a je s ní, když si tam hraje s vláčkem nebo se šťourá lžící v čočce, kterou zrovna nemusí.
Také je to o statečnosti Elišky. Před časem už do školky zkusila chodit, ale moc to nešlo. Do své obnovené premiéry se vrhla srdnatě. Dokonce si až někdy říkám, jestli to nepřehání :)) To tehdy, když ostatní děti vyhlížejí rodiče, kdy už si je odvedou domů, Eliška zaregistruje mě a hlásí: "Ještě neé, tati. Ještě si tu budu hrát, jo?!" A tatínek pak vypadá jako případ, co týrá děti, když se snaží plačící dceru odvlíct ze školky. Ale nejspíš je to ta lepší varianta. Elišce se ve školce moc líbí a já vím, komu za to poděkovat.
Tak, Bože, děkuju moc!

Sobota pod parou

1. září 2008 v 20:20
Pod parou... Přesně tak jsme strávili poslední srpnovou sobotu. V Hradci se totiž na Smetanově a Eliščině nábřeží konal již šestý ročník akce s názvem "Nábřeží paromilů". Naše Eliška se svezla na kolotoči poháněném párou, povozili jsme se (oba!) na zmenšeném modelu parního vlaku, Elí se snažila hasičskou hadicí (jak jinak - čerpadlo bylo poháněno parním strojem) postříkat lidi na druhé straně Labe. Zkrátka - nádherné rodinné odpoledne. Abyste z té atmosféry taky něco měli, připojuju pár fotek… (Když najedete kurzorem na fotku, objeví se krátký comment).
 
 

Reklama
Reklama