Březen 2011

Konference GroundLevel 2011 (den 2.)

31. března 2011 v 22:22 Pracovna
Jaký byl druhý den konference? Hutný a nadupaný. Dneska jsme stihli hned tři hlavní shromáždění a jeden seminář. Abychom měli čas všechnu tu potravu pro ducha i duši strávit, odpoledne jsme měli volné.

Prvním čtvrtečním řečníkem byl Francois van Niekerk, který své vyučování nazval "Na srdci záleží". Kupodivu ani jednou nezmínil Přísloví 4,23 :) Ponejvíc pracoval s 2. Mojžíšovou, přičemž klíčovou pasáží byla 2. Mojžíšova 29,35-36, kde se mluví o posvěcení oltáře. To Francois použil jako paralelu k posvěcení srdce. Mimo jiné také srovnával fyzické nemoci srdce, na které se umírá, s těmi duchovními. Když mluvil o potřebě uklidnit se a soustředit se na Ježíše při modlitbě, zavedl nás na operační sál:

"Když jde člověk na operaci vlastního srdce, základním předpokladem je, že bude (v klidu) ležet na operačním stole. Nemůže pobíhat kolem a asistovat chirurgům."

Abych si i dnes užil Jacka Groblewskieho, šel jsem na jeho seminář. "Reklama" lákala na duchovní boj. Jack s námi otevřel Bibli v 17. kapitole 1. knihy Samuelovy. I když jde o notoricky známý příběh o bitvě Davida s Goliášem, i tak zazněly pro mě nové pohledy. Bylo to moc dobré, včetně závěrečných modliteb, kdy nám Jack žehnal do našich bojů.

David jde proti Goliášovi ve jménu Hospodina zástupů, neboli Hospodina armád! David se ve svém boji opřel o jedno z Božích jmen; o jméno, které pasovalo do bitvy. Bůh má mnoho jmen, protože má jméno, které pokrývá úplně každou situaci, kterou můžeme zažít - nemoc, tragédii atd., atd. V Božím jménu, v Božím charakteru je něco, co si dokáže poradit s každou situací!

Skrz co mě ale Bůh totálně dostal byl (opět) Tony Miller. Těžkotonážní pastor z USA mluvil o tom, jak důležité je, abychom jako vedoucí sloužili na základě identity Božích synů. Možná tohle téma zní na každé druhé konferenci pro vedoucí, ale tohle rozhodně bylo čerstvé slovo, které nejen u mě ťalo do živého. Nejradši bych sem přepsal celý seminář, ale bez fantastického projevu Tonyho by to možná nebylo stoprocentní.

Když přemýšlíme o tom, k čemu nám dal Bůh moc, často myslíme na to, co můžeme dělat. Ale Bůh nám dal především moc k tomu "být". Jan 1,21 říká: "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi," (ČEP). A naše identita je v tom, kým jsme, ne v tom, co děláme. K tomu nám dal Bůh moc!

Tak tu, v malém anglickém městě, přemýšlím o sobě a svojí identitě. A víte, na co jsem přišel, když se ohlédnu za těmi deseti roky ve službě? Na začátku jsem se bál, že mě nikdo nebude potřebovat, a tak jsem se snažil dělat všechno. Později jsem se bál toho, kolik lidí mě potřebuje, tak jsem se snažil být všude. Aktuálně si začínám užívat, že to není o mně, ale že je to o Ježíši a celém jeho Těle. A tak se snažím především být :)

Konference GroundLevel 2011 (den 1.)

30. března 2011 v 23:58 Pracovna
Úvodem chci říct, že ačkoli mám za sebou teprve první den konference, mám dojem, že je to zatím nejlepší z GL konferencí pro vedoucí, na které jsem kdy byl. Nevím, jestli je to atmosférou ve chválách, tím, co zaznívá s kazatelny, tím, že mám dojem, že sem patřím víc než kdy jindy nebo prostě mým přístupem: vím, že jsem přijel načerpat, a tak k tomu přistupuji poctivě a na maximum.

Městečko Swanwick… křesťanské konferenční centrum The Hayes… Sem jsme dorazili dnes odpoledne za vytrvalého anglického deště. Rychle se ubytovat a hurá na první shromáždění.

Po krátkých chválách se za kazatelský pultík postavil Američan Jack Groblewski. Měl jednoduché a povzbudivé slovo o kázání Božího slova bez překážek, resp. o tom, jaké překážky můžeme Božímu slovu postavit do cesty my, jako jeho služebníci.

Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli, hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek (Skutky apoštolské 28,30-31).

Po kafé pauze byly semináře. Vybral jsem si téma "Reagovat na změny a přinášet změnu" Jihoafričana Francoise van Niekerka, s nímž jsem se poprvé nablízko potkal před několika lety u něj ve sboru v JAR. Mluvil o rychlosti změn ve světě kolem nás (populace, technologie atp.) a jak na to církev může reagovat - svou stabilitou i flexibilitou. Hodně zajímavá byla v této souvislosti ilustrace o tom, jak se s živelnou katastrofou vypořádalo Haiti a jak Japonsko, a jaké škody přírodní živel v těchto zemích způsobil. Francois hodně mluvil o tom, jak se musíme jako vedoucí neustále učit, abychom byli připraveni na budoucnost, která rychle přichází. Celý seminář vystihuje následující citát:

"You stop leading when you stop learning. Than you start bleeding and your ministry will die. - - Přestaneš vést, pokud se přestaneš učit. Začneš krvácet a tvoje služba umře."

Večerní shromáždění bylo pro mě z dneška nejlepší! Byl čas na chvály a kázání pastora z Oklahomy Tony Millera na téma "Obnov atmosféru úcty" bylo skvělé. Mluvil o tom, jak si vážit jeden druhého (nejen) v církvi, jaké pozitivní účinky úcta má a co z ní vyrůstá. Hutné biblické vyučování bylo prošpikováno komickými i tragikomickými příběhy ze života americké církve. Během večera mj. zaznělo:

Atmosféra ve sboru ovlivňuje to, co roste, a to, co umírá. Je to jako s atmosférou na planetě. Buďto se tam životu daří, nebo ne. Atmosféra pomáhá vyrůst tomu, co v lidech je, nebo to v nich zabije. A atmosféru ovlivňuje každý člověk ve sboru.

Na závěr jeden postřeh: první i druhé vyučování bylo vyloženě zaměřeno na službu církve "ven" - nevěřícím lidem. A i když třetí kázání bylo spíš o atmosféře v církvi, mělo stejný přesah - za hranice církve. Mám dojem, že ten výhled "ven" - poslání církve - nám v Čechách docela chybí. I proto jsem rád, že Bůh s námi na staršovstvu docela hlasitě mluví o změně pohledu. A tahle anglická konference do toho zapadá… přesně jako kousek mozaiky :)

Dvířka k vděčnosti

30. března 2011 v 8:08 Obývák
K natáčení nejnovějšího videoblogu se váže hned několik zajímavostí
  • záznam byl pořízen v Anglii, kam jsem přijel především na konferenci pro vedoucí GroundLevel. Dům Hughesových sice neuvidíte (stojí mimo záběr), pozorný divák může ale zaslechnout zpěv anglického ptactva či ve vzdálenosti cca 1km od kamery zahlédnout domy městečka Penistone :)
  • jde o první videoblogový pokus natáčet venku. Mám za to, že to funguje, takže to nebyl pokus poslední;
  • a nakonec - toto video byl pořízeno novým členem technického štábu: webkamerou Logitech, která má lepší vybavení než zařízení předchozí.


Slovo na týden #13

28. března 2011 v 19:56 Kuchyň
Povzbuzení z Bible (nejen) do týdne, který je v roce 2011 v pořadí třináctý...


O identitě

25. března 2011 v 15:15 Pracovna
Naše děti mě nepřestávají překvapovat... A nepřestávám se od nich učit. Dnešní ranní rozhovor s mojí dcerou Eliškou, které je šest a půl roku:

Já: Moc ti to sluší, vypadáš jako princezna.

Eli: Vypadám jako kočička Hello Kitty.

Já: Dneska vypadáš jako kočička z královské rodiny.

Eli: Já jsem pořád královská kočička... jen se někdy chovám jako pejsek.

Výstižné zamyšlení na téma "identita" :)

Už tam budem?

23. března 2011 v 13:13 Podkroví
Nový videoblog, v pořadí již třetí...


Slovo na týden #12

21. března 2011 v 9:09 Kuchyň
Boží povzbuzení na startu 12. týdne roku 2011...


Ustát to

18. března 2011 v 10:10 Kuchyň
Moc rád studuji Bibli a před pár dny jsem se "vycházkovým krokem" pustil do starozákonní knihy Daniel. Dneska ráno mě Bůh skrze Daniela povzbudil jednoduchou myšlenkou.

Fascinuje mě Danielova odvaha. Ale ta je opřená o něco daleko důležitější, bez čeho by Daniel nemohl být odvážný, a to je víra. Jeho absolutní důvěra v Boha - že se na něj může obrátit s čímkoli, že se na něj může stoprocentně spolehnout; že, když se bude modlit, Bůh určitě odpoví a ukáže nějaké východisko. Daniel ale nehledá jenom nějaký zázračný nouzový východ, kterým by se dostal ven z těžké životní situace. Počítá s tím, že Božím východiskem může být, že dostane sílu těžké a složité okolnosti ustát.

Osobně bych si to chtěl pamatovat déle než jedno páteční dopoledne. Nebát se vyhlížet Boží zázračná řešení zapeklitých situací, ale zároveň počítat s tím, že dostat sílu vydržet je také východisko!

Polštář plný pomluv

16. března 2011 v 8:08 Obývák
Nová tradice v půli týdne? Rád bych! Videoblog no. 2 je zde...


Slovo na týden #11

14. března 2011 v 8:08 Kuchyň
Už nějakou dobu přemýšlím, že bych rád na blog dával biblické verše, které mě v poslední době oslovily. Zkusím tedy trochu netradiční formu a týdenní frekvenci - jako povzbuzení do každého nového týdne, který nás čeká. Dnes startuje 11. týden roku 2011 a s ním i "Slovo na týden".


Káva s vůní Božích snů

10. března 2011 v 0:50 Pracovna
Středa 9. března 2011. Sál KD Médium proměněný v kavárnu na jeden večer. V křesle pro hosta spisovatelka Hana Pinknerová, která do Hradce Králové přijela spolu se svou kamarádkou, řidičkou, zpěvačkou a kytaristkou Pavlou Maršálkovou.

Je přesně půlnoc. Už mám vyčištěné zuby a chystám se na kutě. Ale dojmy z Café 3:16 jsou ve mně natolik intenzivní, že jsem znovu zapnul notebook, abych se o ně podělil.

Ten večer nebyl fantastický proto, že by přišly davy lidí - bylo nás třicet. Nebyl fantastický proto, že by na něm někdo vydal svůj život Bohu - i když přišlo několik nevěřících a hledajících lidí (což je skvělé!). Celé Café 3:16 bylo fantastické v tom, že - jak jsem přesvědčený - si tenhle večer Bůh přál. Kavárna trvající dvě a půl hodiny byla součástí Božího snu pro KS Mozaika Hradec Králové: být církví, která spojuje lidi dohromady.

Bylo krásné vidět, že nikdo nesedí sám. Žádní sólisté, ale lidé, kteří jsou si blízko. Tenhle večer nám pomohl, abychom byli spojení navzájem.

Fejetony Hanky Pinknerové, které nám sama autorka četla, jsou humorné a zároveň plné moudrosti. Na Hance je vidět, že ví, v jakého Boha uvěřila a že Ho miluje. Její svědectví i životní zkušenosti byly pro návštěvníky kavárny na jeden večer povzbuzením na cestě za Ježíšem. A tak nám Café 3:16 umožnilo být spojení v následování.

Kavárenský tým pod vedením Danky Trojtlerové odvedl skvělou práci. Díky vám všem! Děkuju, jak nápaditě, ochotně a pečlivě jste sloužili. Děkuju, že jste na sebe vzali organizační břímě a já nemusel dělat to, v čem nejsem moc dobrý (tedy organizování :) . Díky vám jsem mohl sloužit v oblasti, kde obdarování mám. Café 3:16 by zkrátka nefungovalo bez spojení ve službě.

Ohlasy nevěřících návštěvníků byly jen pozitivní. Protože Café 3:16 je evangelizačním projektem, nebojme se do kavárny naše přátele zvát. Hosté, kteří stojí na pódiu, mají na to, aby lidi kolem nás oslovili. Středeční večer byl rozhodně i o spojení se světem.

Přiznám se, že mám někdy strach s druhými mluvit na téma vize. Vím, že někteří jsou k takovým věcem skeptičtí, jiní třeba zklamaní. Čím víc ale přemýšlím o jednoduché větě "být církví, která spojuje lidi dohromady", je to pro mě víc než vize. Vím, že je to Boží sen… a já chci být jeho součástí! Nestydět se za to, ani se nebát.

Café 3:16 mě v tom utvrdilo. Bůh tam totiž byl a my byli s Bohem ve spojení.


Brambory neodpuštění

9. března 2011 v 15:27 Obývák
První pokus o videoblog :)