Prosinec 2010

Pod povrchem

26. prosince 2010 v 9:09 Pracovna
Jezero
Kdysi dávno jsem viděl ne moc povedený thriller "Pod povrchem", odehrávající se blízko jezera. Poblíž jezera (chvílemi dokonce přímo na jezero) je situován jiný napínavý příběh, který dnes ráno povzbudil moje farářské srdce: Matoušovo evangelium 14,13-33. Často mívám frustrující pocit, že moje služba nenese žádné ovoce. Díky Matoušovi jsem zahlédl něco pod povrchem…

Apoštolové zažívali zázraky s Ježíšem denně. Naposledy viděli, jak nasytil víc jak pět tisíc lidí, a přitom měl k dispozici jen pět chlebů a dvě rybky. Roste ale vůbec jejich víra? Když Matouš v 15. kapitole popisuje podobnou situaci, učedníci opět bezradně krčí rameny a ptají se: Co budeme dělat?

A na jezeře? Strach a panika. Dokonce ani Ježíše nepoznávají. Považují ho za strašidlo (v. 26). Rostla tedy vůbec jejich víra potom všem, co s Ježíšem zažili? Chce se mi smutně povzdechnout, že ne. A že neroste ani naše víra, přestože toho s Ježíšem zažíváme spoustu. Ale…

Ale… Co pak přimělo Petra, aby se modlil: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!" (V. 28.) Co ho pak přimělo, aby přehodil nohu přes okraj lodi a postavil se na rozbouřenou hladinu moře?! Co ho přimělo, když ne víra, která nenápadně celou dobu rostla pod povrchem?!

Jako pastor jsem často svědkem situací, kde lidé bezradně kroutí hlavou a nevědí, co dělat. Nebo dokonce pozoruji, jak křesťané považují Ježíše za někoho jiného, než ve skutečnosti je. Ozvěna apoštolských výkřiků z jezera: Přízrak! Strašidlo! No, moc povzbudivé to není…

Průšvih je, že moje srdce jako by přestalo počítat s tím, co se odehrává pod povrchem. Tam, kde víra může růst dlouhou dobu neviditelně. Dnes ráno mě Bůh skrze Bibli povzbudil, abych svůj pohled změnil.

A tak bych chtěl daleko víc povzbuzovat učedníky krčící se v lodi, aby udělali krok víry směrem k Božímu hlasu. Ale hlavně bych chtěl daleko intenzivněji slavit s každým Petrem to, že už z loďky za Ježíšem vyrazil. Nechci to už považovat jen za jednu z rádoby povzbudivých epizodek v jinak frustrujícím příběhu nevíry. Chci začít pořádně slavit to, jak Bůh jedná pod povrchem a "připít" si s každým, kdo se tomu otevřel. Fakt to chci začít pořádně slavit! Protože mám dojem, že jinak budu chybět na oslavě, kde v čele stolu sedí sám Bůh.