Ježíš je večírkový typ aneb Ta kratší verze mého svědectví

6. ledna 2010 v 20:20 |  Pracovna
Dumal jsem, s čím půjdu v lednu do Českého rozhlasu HK, abychom mohli natočit další Slovo na neděli. Nezůstalo jen u přemýšlení - také jsem si o tom povídal s Bohem. A tak jsem získal pocit, že poruším tradici a nepřinesu biblické zamyšlení, ale místo toho řeknu (nejen) Hradečákům svoje svědectví - jak jsem uvěřil, že Bůh je a jaký je. Zvukovou nahrávku si můžete stáhnout z archivu ČRo. Textový přepis najdete zde:

Je pár dní po Silvestru a zatímco oslavy pomalu utichají, mě téma mejdanů ne a ne pustit. Když listuju Biblí, vidím totiž, že Ježíš Kristus je rozhodně večírkový typ. V Bibli vidíme, jak často se nechal pozvat na nějakou párty. A i když si od náboženských leadrů své doby vysloužil přezdívku "milovník hodů a pitek", Ježíš se uměl dobře bavit, aniž by se opíjel.V Káni Galilejské na svatební oslavě dokonce proměnil vodu víno. Boží Syn zábavu nestopnul, ale svým prvním zázrakem umožnil, aby proudila dál. A také já osobně poznal Ježíše na jednom večírku.

Mnoho lidí si myslí, že víra v Boha je něco, co se dědí po rodičích. Omyl! Víra je osobní vztah, a to se zdědit nedá. Do toho musí každý vstoupit sám za sebe. Já tak poznal, že Bůh je, až když mi bylo osmnáct let. Zapomeňte teď chvíli na rtuť lednového teploměru a představte si, že je srpnový večer. Zvu vás na večírek své gymnaziální třídy krátce před tím, než se rozprchneme na různé vysoké školy.

Jak vidíte, po pár hodinách zůstáváme střízliví jen čtyři. Mezi námi je čerstvě věřící kamarádka Alena, a tak se s ní dávám do debaty na téma Bible. To bylo něco pro mě, "vševědoucího intelektuála". Protože jsem Bibli několikrát letmo pročítal, považoval jsem se za jejího znalce. Nechápal jsem, jak takovou knihu někdo může brát vážně, a ne jen jako sbírku bájí a pověstí. A Ježíš? Toho jsem uznával jako někoho, kdo možná žil, ale uvěřit, že to byl člověk i Bůh, to jsem odmítal. Jenže Alena má na každou mojí námitkou nějakou odpověď. A to mě rozčilovalo natolik, že jsem chvílemi zvyšoval hlas. Když mi chybí argumenty, alespoň přidám na síle hlasu a z těch náboženských bludů ji dostanu takhle. Však já jí ještě ukážu.

Večírek už skončil... Jé, koukám, že vy jste ještě se mnou. Ocitli jsme se u nás doma, v mém pokoji. Je půl druhé v noci a já se chystám jít spát. Koukám do stropu a rekapituluji uplynulý den. Přiznám se, docela mě trápí svědomí, jak jsem se choval ke své hodně dobré kamarádce. Byl jsem na ní dost protivný, a navíc kvůli věci, o které vím tak málo. Jen jsem si to pomyslel, promluvil ke mně neznámý hlas. Nedokážu identifikovat, jestli je ve mně nebo kolem mně. Mám totiž pocit, že je úplně všude. A já jsem si jistý, že mluví Bůh. Možná byste čekali, že mi takováhle nebeská návštěva zjeví nějakou zásadní teologickou pravdu. Bůh mi ale tenkrát řekl jednu jedinou větu: "Když o křesťanství nic nevíš, tak si o něm něco zjisti."

A já to vzal vážně. Druhý den jsem vyrazil do městské knihovny a šáhnul po první knize, která měla v názvu slovo Bible. Tahle knížka, s názvem O čem všem je Bible, mě fascinovala. Dostalo mě třeba, kolik starozákonních proroctví se do puntíku naplnilo a jakým způsobem. Kam se hrabe Nostradamus. Když jsem tu knihu třetího dne dočítal, věděl jsem, že Bible je rozhodně kniha, dokonce celý regál knih, kterým se dá věřit.

Začal jsem také chápat, kdo to ve skutečnosti byl Ježíš a co pro nás, co pro mě udělal. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Došlo mi toho spoustu o Boží lásce.

 


Komentáře

1 zaja zaja | 7. ledna 2010 v 9:32 | Reagovat

teda tys to rozjel, donedávna tu bylo mrtvo a pěkně to tu oživuješ

2 rew rew | 7. ledna 2010 v 9:53 | Reagovat

Snažím se :) Zjistil jsem, že to není zas tak těžký, když se nesnažím vypotit jen něco vlastního, ale dávám se i věci, co mě různě oslovily. Nakonec - i o tom je rewerendův život. Rozhodně díky za návštěvu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama