Prosinec 2009

Mám se smát, nebo brečet?

30. prosince 2009 v 22:22 Pracovna
To je otázka. Fakt nevím, jestli se nad tímhle videem pousmát, a nebo rozplakat...

P.S. Mojí ženě to pro jistotu neukazujte ;)


Zář betlémské hvězdy

24. prosince 2009 v 21:21 Kuchyň
"Ryyyby, ryyyby, rybičky, z čerstvé vodičky!" Anebo "Kulaté melouny, zahnuté banány". Takhle obchodníci lákali na své zboží před staletími. Dneska - a zvlášť v čase kolem Vánoc - je jejich "pokřikování" daleko rafinovanější. Všechno to hlasité a barevné, co útočí na naše smysly, se snaží získat naši pozornost: "Tady se zastav! Tohle potřebuješ!" A do těch všech hlasů a světýlek Bůh rozsvěcí betlémskou hvězdu, aby upoutal pozornost lidí k Tomu, kterého opravdu potřebujeme a u něhož vskutku stojí za to zastavit se.

Betlémská hvězda obrátila naruby život také partě mudrců z Východu. Byli to muži, kteří se snažili získat moudrost v magických knihách. Šlo o skupinku okultistů, kteří mimo jiné zkoumali oblohu, aby mohli sestavovat horoskopy a životy své i druhých podřizovat běhu nebeských těles. Jak tak hleděli do svých hvězdných kukátek, objevila se hvězda, jejíž záře zastínila svit všeho ostatního.

Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." (Matouš 2,1-2)

Bůh skrze svou hvězdu promluvil k mudrcům jazykem, kterému rozuměli. A jejich reakce: všeho nechali a hned se vydali na cestu, aby našli Toho, na kterého jim hvězda ukázala. Ať už si žili jakž takž spokojeně nebo jim v životě něco chybělo, zář betlémské hvězdy jim jasně řekla: "To, co hledáte, můžete najít jedině a jen v Ježíši Kristu!" A oni jí dali za pravdu.

Zář betlémské hvězdy nebyla epizodou několika nocí před více jak dvěma tisíci lety. Bůh chce svým světlem prozářit temnotu i dneska - skrze tebe a mě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích (Matouš 5,16). Když hvězda vedla mudrce do Betléma, šli tam s jasným cílem: poklonit se Ježíši, vzdát mu slávu. Všimli jste si, kam lidi vede světlo, které Bůh zažehl v nás? …aby vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

I když byla betlémská hvězda nejzářivějším nebeským tělesem své doby, nechtěla strhnout pozornost na sebe. A hle, hvězda, kterou [mudrcové] viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě (Matouš 2,9b). Hvězda přivedla mudrce k Ježíši tak blízko, jak jen mohla. U Ježíše se zastavila a jako bodový reflektor zářila na Něj. Každý foton jejího světla volal: O Něj tu jde, o Ježíše!

V tom letošním adventním čase se hodně modlím za to, aby si Bůh Vánoce použil pro nevěřící lidi kolem nás. Součástí mé modlitby je být hvězdou, která strhne pozornost na skutečného Ježíše. Tak se modlím - za sebe i za Tebe!

Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti (tj. ke spasení, pozn. red.), jako hvězdy, navěky a navždy (Daniel 12,3).


Dopisy Bohu

16. prosince 2009 v 15:15 Podkroví
Když jsem připravoval kázání na třetí adventní neděli, Bůh mi do rukou (respektive na monitor :) přihrál jedno video, který mě totálně dostalo. Rád bych se s vámi o něj podělil. (Pokud byste stáli o verzi s českými titulky, tak si stáhněte můj pokus, formát wmv.) Jde o trailer k filmu "Letters to God / Dopisy Bohu" - www.letterstogodthemovie.com.

Hezké pokoukání a kapesníky v pohotovosti!


Šéf má zase narozeniny!

16. prosince 2009 v 11:11 Chodba
Čas od času natáčím pro Český rozhlas Hradec Králové tzv. Slovo na neděli. Letos v prosinci na mě přišla řada v neděli třináctého. Prošel jsem svůj archiv a sáhnul po jednom starším článku, který... který mám prostě rád. Kdyby se vám nechtělo číst, ale raději byste poslouchali, mp3 nahrávku si můžete stáhnout ze stránek ČRo.

"Miláčku, která kravata je k týhle košili lepší?" Chystám se na oslavu narozenin svého šéfa a bezradně stojím před zrcadlem s červenou a žlutou vázankou. "Ale lásko, stejně víš, jak málo na tom záleží," snaží se mě objetím uklidnit manželka. Nakonec má pravdu. Kolikrát už jsem šel za šéfem v pyžamu. Ale stejně. Chtěl bych se mu předvést v co nejlepším světle! A zatímco přemýšlím do jakého kvádra schovat nejen své tělo, ale především svoje srdce, v rádiu Phil Keaggy spustí písničku. O mém šéfovi… O Něm…

Jeho svaté prsty vytvořily větev / na níž vyrostly trny, kterými ho korunovali / Kov hřebů, které probodly Jeho ruce / byl dolován v hlubinách, které vytvořil On / On učinil les, v němž vyrostl / strom, na kterém viselo Jeho tělo / Zemřel na dřevěném kříži / učinil i vrch, na němž ten kříž stál…

Hm, přesně takový je. Nepřestává mě fascinovat, že se nechal přeložit. Opravdu hodně dlouho pracoval po boku svého Táty ve vedení Firmy s velkým eF. Pak se ale najednou objevil u nás. Málokdo to čekal, i když takový prorok Izajáš, který pro Firmu pracoval před lety, pořád říkal, že šéf už brzy přijde. Jo, jo. A už má zase narozeniny. Hodně jsem se pobavil při těch loňských. U nás v kanceláři někdo nakopíroval srovnání šéfa s jedním legračním staříkem, který se snaží dělat podobný business. Schválně, kdo myslíte, že z toho porovnávání vyšel vítězně? Čtu z naší nástěnky:

Santa žije na severním pólu, náš šéf je všudypřítomný. Santa se objeví jen jednou za rok, náš šéf žije vedle nás. Santa naplní pár krabic s dárky, náš šéf je schopen naplnit náš život. Santa přichází tajně komínem jako nezvaný host, náš šéf se nikam necpe - stojí přede dveřmi našeho srdce a čeká na pozvání. Abychom se setkali se Santou, musíme vystát frontu u dětského koutku v hypermarketu; abychom se setkali s naším šéfem, stačí s vírou vyslovit jeho jméno. Když tě chce Santa oslovit jménem, musí se na něj zeptat. I kdyby si tvoje jméno nikdo nepamatoval, můžeš si být jistý, že šéf bude. Protože není jen šéfem, ale i nejlepším přítelem.

Poslední pohled do zrcadla a měl bych vyrazit. Ještě musím zařídit dárek a dort. I když… S tím dortem je to složitější. Kolega navrhoval svíčky. Jenže… dva tisíce devět narozeninových svíček. Shánějte to! A navíc. Někdo objevil šéfovy doklady a tam jsme místo data narození našli: prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi. A místo fotky stručná poznámka, že je obraz Boha neviditelného. Takže s tím dortem, já nevím…

Dlouho jsem si lámal hlavu s dárkem. Co by mu tak udělalo největší radost? Pak mě napadlo spojit se s jeho Otcem. Poradil mi skvěle. Objevil jsem vzkaz, který už kdysi dávno napsal kolega Pavel z Tarsu. Co tedy vzít na narozeninovou oslavu: Vybízím vás, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť. No není to legrace?! Zase chce stejný dárek jako loni. Moje srdce…

Je zvláštní, kolik lidí na šéfa myslí, když má narozeniny. Škoda, že s ním nezůstanou déle, než jen na Vánoce. Pak by Ježíše líp poznali.


Vzkříšení Reverendova blogu

14. prosince 2009 v 12:12 Pracovna
...já vím! Už poněkolikáté ;) Ale třeba ten další pokus vyjde. Nápady jsou, času méně. Vzhledem k jednomu z posledních článků o oslíkovi mi posledních pár týdnů (měsíců) připadá jako jízda na divokém mustangovi. Ale makám na jeho zkrocení :)

Než přibudou další články, dám sem jednu z nejaktuálnějších rodinných fotek. Ta má totiž s koníky také ledacos společného. Nechali jsme společně fotit v Eliščině školce. Přiznám se, že to mám celé jako v mlze, protože Davídek byl jako živel. Co mi utkvělo, bylo jeho neustálé: "Na koně, na koně!" Přičemž chtěl samozřejmě toho, na kterém aktuálně neseděl. (Jeho výraz - nakonec i ztrhané rysy v mé tváři - hovoří za vše.)