"B"

5. května 2009 v 13:13 |  Podkroví
Tohle zamyšlení jsem napsal před více jak třema lety. Protože mě příběh dvou synů - beránků v poslední době znovu oslovil, oprášil jsem i svůj článek...

Víte, proč je v názvu písmeno "b". Trochu zvláštní, co?! Jediné písmeno. Záleží ale na tom, jak jej čtete. Není to pouhé "b". Je potřeba vyslovit to jako "bééé". A za ním se skrývá… Ježíš. To bylo tak. Když byl Elišce rok a půl, Karolinka s ní poslouchala chvály. Když zazněla "Hoden je Beránek, nejvyšší chvály…", Eliška rozradostněně začala volat: "Béé, béé." A takhle probečela celou písničku. V češtině je "béé" pouhé citoslovce; v elištině to znamenalo beránek, v tomhle případě Boží beránek. A právě o něm bych chtěl napsat pár slov. Než budete číst dát, připomeňte si, prosím, biblický příběh z 1. Mojžíšovy 22,1-19.

Často se v souvislosti s vyprávěním o obětování Izáka mluví o Abrahamově víře a odevzdanosti Hospodinu. Nepřehlédli jsme ale Izáka? Všimli jste si, jak mluví se svým otcem? Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" (Genesis 22,7). Všechno máme, ale beránek chybí! Abraham na to, že Bůh sám si vyhlédne beránka k zápalné oběti. Jako bych slyšel Izákovy myšlenky: "Aha, takhle to je. Táta zná Boha, tak to musí vědět. Věřím Bohu i jemu." A šli oba spolu dál.

Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka (Genesis 22:9). Jak to, že se Izák nebrání? Jak to, že zuřivě nekope nohama, nemlátí kolem sebe rukama? Vždyť by svého otce musel přeprat. Ještě před narozením Izáka mluví Bible o Abrahamovi jako o starci sešlém věkem (Genesis 18,11). Jak na tom musel Abraham být v čase této oběti?! Izák si nechává od vlastního otce svázat ruce. A mlčí… Syn se s otcovou pomocí pokládá na místo oběti. A mlčí… Izák vidí svého otce, jak bere do ruky nůž a… nenadává v panické hrůze Abrahamovi do potrhlých fanatiků. Syn, v jehož očích se odráží ostří obětního nože, mlčí! Nepřipomíná vám to něco? Nepřipomíná vám to někoho? Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel (Izajáš 53,7). Beránek, který mlčí…

My víme, že příběh Abrahama a Izáka končí happyendem. Boží hlas Abrahama zastavil v poslední chvíli, a když se Abraham rozhlíží kolem, vidí, že sám Hospodin poslal náhradu - skutečného beránka. Na počest této události pojmenoval Abraham ono místo "Hospodin opatří" (Genesis 22,14, kral. překlad). Je to první místo, kde se Bůh představuje tímto jménem - Bůh, který se stará, Bůh, který opatří.

Zkusme srovnat vyprávění o Abrahamovi a Izákovi s jiným příběhem. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16). Dva příběhy, dva milující otcové, dva poslušní synové, dvě oběti. A přece je tu velký rozdíl. Na Golgotě nezazněl Boží hlas, který by zarazil kladivo přibíjející Krista na kříž. Neobjevil se žádný náhradník. Nemohl. Ježíš je tím Beránkem, který snímá hřích světa (Jan 1,29).

Když bylo Abrahamovi ouvej, Boží slovo ho zastavilo a povzbudilo, aby se rozhlédl. Možná se i ty potřebuješ nechat zastavit Jeho slovem a pořádně se rozhlédnout. Co vidíš? Boha, který se stará. Protože nedaleko stojí Beránek, kterého ti Bůh opatřil, abys nezahynul, ale měl věčný život...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama