Květen 2009

Modlitební inspirace

30. května 2009 v 20:20 Podkroví
Kdysi, když jsem byl ještě křesťanské miminko, tak jsem si zapisoval modlitby do svého deníčku. Někdy svoje - vlastně jsem psal Bohu takové krátké dopisy, v nichž jsem se mu svěřoval; jindy pro inspiraci modlitby, které mě oslovily od slavnějších či naopak úplně neznámých křesťanů. Prolistoval jsem ty rozpadající se dvanáct let staré sešitky a pár modliteb přepisuji sem. Třeba i pro vaši inspiraci...


Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu,
dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu
a dej mi moudrost, abych oboje od sebe odlišil.

[Friedrich Oetinger]


Můj Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje,
dej mi, abych vnesl lásku tam, kde vládne nenávist,
abych vnesl odpuštění mezi ty, kteří se navzájem urážejí,
abych přinesl ducha jednoty nesvorným,
abych přinesl víru těm, kdo jsou zmítáni pochybami,
abych přinesl pravdu těm, kteří žijí v bludu,
abych přinesl naději všem zoufalým a radost všem smutným,
abych vnesl světlo tam, kde vládnou temnoty,
ó, Mistře, dej, abych nehledal útěchy, spíše abych jiné těšil,
abych nevyhledával pochopení, spíše abych jiné chápal,
abych nechtěl být milován, spíše abych miloval,
vždyť tím, že dávám sám, nejvíc dostávám,
tím, že odpustím, i ty mi odpustíš,
tím, že umírám, ty mne vzkřísíš pro věčný život.
Amen.

[František z Assisi]


Dýchej ve mně, Duchu Svatý, abych svatě myslel!
Pobízej mě, Duchu Svatý, abych svatě jednal!
Nadchni mě, Duchu Svatý, abych svatost miloval!
Posiluj mě, Duchu Svatý, abych svatost ochraňoval!
Ochraňuj mě, Duchu Svatý, abych svatost nikdy neztratil!

[Augustin]


Pane, bud' před námi a veď nás,
buď za námi a poháněj nás,
buď pod námi a nes nás,
buď nad námi a žehnej nám,
buď kolem nás a chraň nás,
buď v nás, ať náš duch, duše i tělo
- tvůj majetek správně ti slouží a
posvěcuje tvé jméno.

[Nathan Söderblom]

Úplně nejvíc!

28. května 2009 v 16:16 Podkroví
"Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není." (Markovo evangelium 12,28-31)

…většího přikázání nad tato dvě není - maximální přikázání.

"Maxxximum muziky" - to už tu bylo… "ultimátně maximální" čokoládovou tyčinku už jste také nejspíš ochutnali... Nebo ráno sáhnete po řasence pro "maximální objem a délku vašich řas"?

V Markově příběhu se ale jeden člověk ptá Ježíše, co je úplně nejvíc. Téma, které rezonuje v poslední době mým srdcem natolik, že jsem je navrhl pro letošní Freakfest a chtěl bych tam o tom mluvit. Moc chci být součástí té story, kterou tady Marek vypráví. Moc chci být součástí Ježíšovy odpovědi: "Miluj svého Boha z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! Miluj bližního svého jako sám sebe! Když to děláš, pak žiješ na maximum."

…většího přikázání nad tato dvě není. Vím - tohle je nejvíc, co můžu udělat.

Rodinná pouta

15. května 2009 v 11:11 Pracovna
...tentokrát víc z rodinného soudku.

Na otázku, jak se máte, v posledních době odpovídáme s Karolínkou svorně: "Hezky, ale unaveně." Návštěvníci mého profilu na Facebooku vědí, že náš Davídek funguje jako spolehlivý budíček... tedy pokud chcete vstávat před pátou hodinou ranní. Je s podivem, že si nejvíc oblíbil čas 4:57 hod. :)

Ale i tak je to radost. A protože obrázky někdy řeknou víc než text, přídávám pár fotek z našeho vydání Rodinných pout. Druhý květnový pátek jsme například byli v brněnské zoo. Moje sobota byla totiž trochu pracovní - povídal jsem v TWR na Sobotní frekvenci Proglasu. Ale v rádiu jsem nefungoval jenom já. Naše Eliška měla svou rozhlasáckou premiéru (předskokanku jí dělala Lucie Endlicherová). Poslechněte si její několika vteřinovou nahrávku. Stojí to za to!

A teď už... obrázky (pro zobrazení popisu najeďte myší na foto).


V Prachovských skalách



Výlet k rybníku (Svobodné Dvory, HK)


Momentka ze ZOO Dvůr Králové


...a brněnská ZOO


Bonus na závěr: stříhali dohola malého chlapečka

"B"

5. května 2009 v 13:13 Podkroví
Tohle zamyšlení jsem napsal před více jak třema lety. Protože mě příběh dvou synů - beránků v poslední době znovu oslovil, oprášil jsem i svůj článek...

Víte, proč je v názvu písmeno "b". Trochu zvláštní, co?! Jediné písmeno. Záleží ale na tom, jak jej čtete. Není to pouhé "b". Je potřeba vyslovit to jako "bééé". A za ním se skrývá… Ježíš. To bylo tak. Když byl Elišce rok a půl, Karolinka s ní poslouchala chvály. Když zazněla "Hoden je Beránek, nejvyšší chvály…", Eliška rozradostněně začala volat: "Béé, béé." A takhle probečela celou písničku. V češtině je "béé" pouhé citoslovce; v elištině to znamenalo beránek, v tomhle případě Boží beránek. A právě o něm bych chtěl napsat pár slov. Než budete číst dát, připomeňte si, prosím, biblický příběh z 1. Mojžíšovy 22,1-19.

Často se v souvislosti s vyprávěním o obětování Izáka mluví o Abrahamově víře a odevzdanosti Hospodinu. Nepřehlédli jsme ale Izáka? Všimli jste si, jak mluví se svým otcem? Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" (Genesis 22,7). Všechno máme, ale beránek chybí! Abraham na to, že Bůh sám si vyhlédne beránka k zápalné oběti. Jako bych slyšel Izákovy myšlenky: "Aha, takhle to je. Táta zná Boha, tak to musí vědět. Věřím Bohu i jemu." A šli oba spolu dál.

Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka (Genesis 22:9). Jak to, že se Izák nebrání? Jak to, že zuřivě nekope nohama, nemlátí kolem sebe rukama? Vždyť by svého otce musel přeprat. Ještě před narozením Izáka mluví Bible o Abrahamovi jako o starci sešlém věkem (Genesis 18,11). Jak na tom musel Abraham být v čase této oběti?! Izák si nechává od vlastního otce svázat ruce. A mlčí… Syn se s otcovou pomocí pokládá na místo oběti. A mlčí… Izák vidí svého otce, jak bere do ruky nůž a… nenadává v panické hrůze Abrahamovi do potrhlých fanatiků. Syn, v jehož očích se odráží ostří obětního nože, mlčí! Nepřipomíná vám to něco? Nepřipomíná vám to někoho? Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel (Izajáš 53,7). Beránek, který mlčí…

My víme, že příběh Abrahama a Izáka končí happyendem. Boží hlas Abrahama zastavil v poslední chvíli, a když se Abraham rozhlíží kolem, vidí, že sám Hospodin poslal náhradu - skutečného beránka. Na počest této události pojmenoval Abraham ono místo "Hospodin opatří" (Genesis 22,14, kral. překlad). Je to první místo, kde se Bůh představuje tímto jménem - Bůh, který se stará, Bůh, který opatří.

Zkusme srovnat vyprávění o Abrahamovi a Izákovi s jiným příběhem. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16). Dva příběhy, dva milující otcové, dva poslušní synové, dvě oběti. A přece je tu velký rozdíl. Na Golgotě nezazněl Boží hlas, který by zarazil kladivo přibíjející Krista na kříž. Neobjevil se žádný náhradník. Nemohl. Ježíš je tím Beránkem, který snímá hřích světa (Jan 1,29).

Když bylo Abrahamovi ouvej, Boží slovo ho zastavilo a povzbudilo, aby se rozhlédl. Možná se i ty potřebuješ nechat zastavit Jeho slovem a pořádně se rozhlédnout. Co vidíš? Boha, který se stará. Protože nedaleko stojí Beránek, kterého ti Bůh opatřil, abys nezahynul, ale měl věčný život...