Duben 2009

Pojídač hříchů

24. dubna 2009 v 6:06 Chodba
Včera jsem si v trafice koupil DVD s filmem, který má v češtině název "Poslední hřích". Chtěl jsem jej vidět od té doby, co jsem na jednom americkém křesťanském serveru zhlédl trailer. A tak jsem si ve čtvrtek večer po dlouhé době udělal domácí kino…

Děj filmu se odehrává v 19. století a je zasazen do Ameriky, do osady waleských přistěhovalců. Ti si s sebou do svého nového domova přinesli i své zvyky a rituály. Nemohl jsem si nevzpomenout na jednu z památných vět Dana Drápala, že opakem víry není nevíra, ale pověra. Život osadníků totiž stojí a padá s pověrou o pojídači hříchů.

Ústředním tématem filmu je potřeba člověka vypořádat se s minulostí, která bolí a tíží. Každý má nějaké tajemství, které schovává pod maskou spořádanosti. Lidé z vesnice si musí stvořit legendu o pojídači hříchů, který jim má ulevit. Ukazuje se ale, že tahle (stejně jako žádná jiná) lidská metoda nefunguje.

Hlavní hrdinka, asi jedenáctiletá dívka, po tragické smrti své mladší sestry zoufale hledá někoho, kdo by jí zbavil hříchů minulosti. Pojídače hříchů není lehké najít, ale nakonec ani setkání s ním nepomůže. Až jednou u řeky potká cizince s Biblí…

Nebylo by fér prozrazovat z děje filmu víc. Třeba tyhle řádky čte někdo, kdo se na něj bude chtít kouknout. Alespoň si tedy na chvilku zahraji na Mirku Spáčilovou a pokusím se zhodnotit snímek po umělecké stránce.

Prvních padesát minut se mi dost vleklo. Po setkání dívky s kazatelem u řeky děj nabírá tempo, režisér daleko víc pracuje s momenty napětí a překvapení a závěr má dobrou gradaci. Bude připadat přeslazený jen tomu, kdo se nikdy nesetkal s tím, jak Bůh mění lidské životy. Určitá topornost dospělých protagonistů (děti hrály skvěle) ubírá příběhu a jeho myšlence na věrohodnosti. Podobně jako triky, kterých je sice ve filmu minimálně, ale působí jako papundeklové divadelní kulisy. Škoda - mám obavu, že kvůli těmto několika nešvarům zvlášť lidé nevěřící vylijí s vaničkou i dítě. Máme totiž před sebou výborné filmové podobenství s úžasnou myšlenkou. Pokud ale podobenství vypráví někdo, kdo trochu koktá, můžeme ji kolem sebe nechat projít, aniž by se nás dotkla. (Snad to píšu srozumitelně?!)

Přes to všechno (a zvláště kvůli druhé polovině filmu) vřele doporučuji film shlédnout. (Rád jej zapůjčím - to se týká asi hlavně hradeckých :) Trailer najdete na webu distributora - DVDedice.

Ještě dodám, že film vznikl podle stejnojmenného románu Francine Riversové, která prožila setkání s Ježíšem během úspěšně rozjeté spisovatelské kariéry. Má vlastní webové stránky a svůj profil na Facebooku.

Sečteno, podtrženo: Poslední hřích (orig. The Last Sin Eater)
USA, 2007, 113 min.; režie: Michael Landon Jr.; hrají: Liana Liberto, Louise Fletcher, Henry Thomas, Elizabeth Lackey, Gabrielle Fitzpatrick, A. J. Buckley a další

Moje hodnocení: 70%


Běda mi...

22. dubna 2009 v 5:05 Dílna
Je to už pár let, co jsem seděl se svou maminkou v nadlabskoústeckém (fakt české slovo, správně napsané :)) McDonaldu a ona se mi přiznala, že rozumí tomu, proč je ze mě pastor. Jako mimčo jsem byl hodně nemocný a vypadalo to, že umřu. Mamka se tedy zkusila modlit: "Bože, když ho zachráníš, já ti Kubu dám." A stalo se…

Když stopoju otisky Božích prstů ve svém životě, vidím, jak Bůh naplánoval.

Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. (Žalm 139,16).

Bůh vždycky byl autorem mého příběhu, ale já hloupě ignoroval svou zálibu v češtině a hrátkách se slovíčky a začal jsem studovat medicínu a málem se ze mě stal špatný a nešťastný doktor. Dneska je ze mě aspoň šťastný kazatel :)

Ozvěna mého srdce mi neustále vrací slova apoštola Pavla:

Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. (1 Korintským 9,16).

Těchto pár řádků okořeněných vděčností vzniklo z prosté potřeby vykřičet spolu s Pavlem, že zkrátka miluju kázat Boží slovo! A vím, že v jiné práci - achich a ouvej. Zkrátka bylo by mi běda…

(Lékařská douška do závorky: S Božím designem také souvisí jedno kuriózní vyšetření z tohoto týdne. Byl jsem s naší Eliškou na ORL, a když už jsem tam byl, oslovil jsem pana doktora: "Víte, já dělám kazatele. Mohl byste se mi podívat na hlasivky, jakou bych měl dodržovat hlasovou hygienu?" Záhy jsem své prosby zalitoval. MUDr. Fink vytáhl dvaceticentimetrovou lampičku, kterou mi zasunul do krku a nutil mě říkat ííííí a ééééé a já (naštěstí) úspěšně potlačoval dávivý reflex. Pan doktor se nad mými hlasivkami rozplýval: "To je úžasný! Vy máte hlasivky přesně tak akorát. Vy s nima můžete dělat úplně všechno!" Byl tak nadšený, že jsem se bál, že si můj hlasový aparát bude chtít naložit do formaldehydu a vystaví si jej do vitrínky. Já jsem si - tváří v tvář doktorskému zrcátku - zase s vděčností uvědomil, že když mě Bůh plánoval, myslel úplně na všechno!)


Zpátky doma

6. dubna 2009 v 21:21 Pracovna
Podávám krátké hlášení, že od víkendu už jsem zpátky doma. V Anglii to byl "super čas" (jak se mezi námi mladými křesťany říká :) ale doma je doma.

Teď mám zase super čas s rodinkou. Eliška by si se mnou pořád hrála s bagrem, náklaďákem a jeřábem ze série Bořek Stavitel, které jsem ji z Anglie přivezl. A s Karolínkou zažíváme novou porci zamilovanosti a romantiky :) Vyměnili jsme si během toho anglického týdne spoustu emailů (já např. z Anglie poslal přesně 180 emailů a drtivou většinu z nich právě svojí ženě, i když někdy v nich byla jen jedna věta).

Třeba včera jsme se díky své manželské zaláskovanosti po bohoslužbě ani nekoukali na film, ani neskončili u počítače, ale pohodlně jsme se uvelebili v náručí toho druhého a modlili jsme takhle spolu...

Vytrzeno z anglickeho denicku: Konference - epizoda stredecni

2. dubna 2009 v 6:06 Pracovna

Stredecni ranní shromáždění bylo jedním slovem úchvatné. Kázal černošský pastor Joseph Garlington. No, kázal... On zpíval. Tedy většinu času mluvil, ale za zády měl neustále pianistu, který hrál po celou dobu kázání, a Joseph občas část kázání zazpíval, někdy nás vedl do chvály. Má nádherný hlas. Připadal jsem si jako v broadwayském muzikálu made in haeven.

Garlingtonovo kazani bylo o Bozi prizni. Zajimave tema prospikovane spoustou svedectvi o tom, jak u nich ve sboru Buh jedna, jak ziskali budovu atp. Par biblickych textu me v tehle souvislosti rozhodne oslovilo. Je tolik mist v Pismu, nad kterymi jsem jeste nepremyslel!

Cestu ze Swanwicku do Penistonu jsem prospal. (Diky Bohu!) Cestovani, kdyz neridim, me fakt nebavi. Odpo jsem relaxoval. Koukal jsem na Prazdniny Mr. Beana a u nekterych scen jsem se mohl potrhat smichy. Taky jsem trochu pracoval (potrebuju se pomalu dostat do hradeckeho tempa, abych nemel sok :)

A vecer jsem varil. Ja si proste nedam pokoj. Minule tu moje vareni totiz dopadlo dost katastrofalne. Varil jsem gulas a vysla z toho dost divna kminova omacka. Koreni, co se tu prodava, chutna totiz dost jinak, nez to nase. Nevim, jak je to mozne, ale je to tak. I ten kmin chutnal jinak a navic mi nejak tehdy ujela ruka... Brrr, radej nevzpominat. Vcera jsem varil takovou neco jako cinu. Opet jsem byl zaskocen jinou chuti koreni. Tentokrat to bylo kari, ktere tu maji hoooodne palive. Abych zmirnil tu ostrost, kdyz uz jsem mel maso cele zlute, a tudiz fakt palive, vrazil jsem do celeho jidla o 4 vejce vic :) A ryze jsem uvaril tolik (nebyla ve varnych saccich), ze z toho budou Penistone a okoli zivi jeste nekolik dni :) Ale jo, bylo to jedli.

Vytrzeno z anglickeho denicku: Konference - epizoda uterni

1. dubna 2009 v 18:18 Pracovna
Utery rano bylo jine shromazdeni. Bylo to úžasný. De facto hodinu jsme se modlili a chváli jsme Boha. Hodně v jazycích. Ta atmosféra, to byla fakt síla. Několikrát jsem se málem rozbrečel... asi jenom prostou vděčností. To je to slovo! Uvědomuju si, jak se na téhle cestě do UK za ničím neženu, nemám pocit, že bych musel něco dělat. Jsem jako houba, která nasává Boží slovo, vidí věci, který Bůh už udělal a jsem z toho vděčností hotový. Zaplavuje mě tu takový pokoj. Moje srdce je hodně v klidu a to je ňamka.

Dopo seminář mě moc neoslovil. Byl na téma "Uzdravování & Otcovo srdce", ale přišel mi hodně teoreticky. Škoda, protože ten brácha, co kázal, dělá Father´s house of Healing ministry. Ale vím, že ke spoustě lidí to mluvilo, takže rozhodně neříkám, že to bylo špatný. Jen to nebylo zrovna pro mě. Podobne odpoledni seminar byl o necem uplne jinem, nez jsem cekal. Presto mi toho dal hodne. Byl o spoustu praktickych veci, hodne zkusenosti ze zivota mistniho sboru, prakticke aplikace...

Pred seminarem jsme meli volne odpoledne. Vyrazili jsme do dalšího mlynářského městečka - do Cromfordu (mam pocit, ze v Anglii staveli mesta snad jen mlynari, hornici a obcas slechtici. Zajimalo by me, co delali zednici :). Mlýny tam jsou klasické, vodní. A obrovské. Celým městečkem se vine soustava kanalu. Jsou hluboké jen asi 30 cm, zvláštní. A my jsme kolem nich šli na procházku. Jen na kratičkou, protože jsme chtěli stihnout seminář.

Hlavním cílem výletu stejně byla kavárna, abychom měli anglický teatime někde jinde než v konf. středisku. Sklidil jsem pokárání pozdvihnutým obočím, když jsem si k odpolední svačině dal místo čaje a něčeho sladkého dietního Colu a chipsy. (Chvilku se mnou zacházeli, jako bych urazil místní božstvo, ale pak se v nich asi hnulo křesťanské svědomí a uvědomili si, že Ježíš proti není :))))


Vytrzeno z anglickeho denicku: Konference - epizoda pondelni

1. dubna 2009 v 16:16 Pracovna

Tak jsem se prave vratil k Dyfrigovi domu z konference pro vedouci Ground Level. Krome vedoucich z Velke Britanie (dalsi zastoupenou evropskou zemi byla CR - hadejte diky komu :) i letos dorazilo par Americanu, a hlavne prekvapive mnoho Africanu (JAR, Zimbabwe). Z deviti rocniku konference jsem jich absolvoval pet, a tenhle byl pro me urcite nejlepsi!

Prvni dva dny jsem absolvoval tři shromáždění. Posledni den, bylo uz jen jedno.

Ale vratme se k pondelku... Záběr kázání byl široký - od knihy Zjevení po boj se zklamáním (divali jsme se do Genesis). De facto všechno známé texty, ale nové úhly pohledu. Hodně MOC to ke mně mluvilo. Objevilo se i téma odpuštění. Něco ve smyslu "Abys mohl žít pro budoucnost, kterou pro tebe Bůh má, pohřbi minulost tím, že odpustíš všem, u nichž je to třeba." Hm, zní mi to jako, že mě tady čeká rentgen srdce. Francois van Niekerk (JAR) měl kázání o mém oblíbeném textu z Exodu 17 - Mojžíš na hoře s holí v ruce, Áron a Chúr mu podepírají ruce, a Jozue pod skálou bojuje. Myslel jsem, že se na tomhle textu nedá najít už nic nového. Já sám jsem na něj kázal asi 3x. A prece. Fantazie! Určitě se to objeví v nějakém mém kázání v brzké budoucnosti.

Když jsem dnes na pódiu viděl Stuarta Bella (hlavní vedoucí Ground Level) a vedle něj jeho bratra Grahama (jeden z užšího týmu vedoucích GL), přemýšel jsem, jak by tohle bylo v české církvi únosné - dva bráchové ve vedení církve. Přemýšlel jsem, kolik podezření by asi vyvolali - jestli tu církev nechtějí nějak ovládnout... Tady se považuje za požehnání, když rodina slouží takhle pohromadě. Zase se to ve mě jitří, taková ta někdy česká malost a malomyslnost, oproti té uvolněnosti tady.