Listopad 2008

S chutí spolu

20. listopadu 2008 v 20:20 Sklep

Alespoň čtyři střípky z rodinného alba aneb co děláme, když má reverend volno a jako rodinka jsme pohromadě.

Například jsme vyrazili na "vzpomínkovou procházku". Obcházeli jsme totiž naše místa v Březhradě (okrajová čtvrť HK). Tam bylo naše úplně první bydlení v bytě 1+1. Zjistili jsme, že na schránce jsou pořád ještě pozůstatky naší vizitky :))


Někdy o sobotách vařím. Hodně moc mě to baví, i když točím pořád dokolečka jídla typu langoše nebo kuřecí maso se zeleninou stokrát jinak, přesto stejně - k tomu hranolky. Mojí velkou pomocnicí v kuchyni je Eliška, jejíž nejoblíbenější činností je "hňachtání" - hňachtá se v mouce, v těstě, v masíčku, v zelenince... Zjistili jsme, že hňachtat se dá de facto v čemkoli :))


Reverendovic rodinka také pěstuje společný duchovní život. V našem topten v poslední době vedou chvály s prapory. Jak vidno na fotce s Davídkem, každý máme velikost praporu, která mu sedne tak akorát do ruky.


Rádi spolu také jíme :)) Jsme zkrátka s chutí spolu. Tahle fotka je poměrně čerstvá (úterý 19. 11. 2008), a i když vznikla při mizerném osvětlení, dávám ji sem, protože si Eliška poprvé vyzkoušela, jaké je to krmit mladšího brášku...




Ale... (minimalistický článek)

19. listopadu 2008 v 13:13 Kuchyň

Jsou malá slovíčka, která zvládnou velké věci
- například spojka "ale".

Na všech stranách jsme tísněniALE
nejsme zahnáni do úzkých
jsme bezradniALEnejsme v koncích
jsme pronásledovániALEnejsme opuštěni
jsme sráženi k zemiALEnejsme poraženi

2 Korintským 4,8-9








Jak se máš?

18. listopadu 2008 v 8:08 Kuchyň

Otázka, kterou dostávám tak často… Jak se mám…

Ve vězení jsem byl kvůli své víře už vícekrát…

Ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře…

Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí…

Jednou jsem byl kamenován…

Třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři…

Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími…

V námaze do úpadu…

Často v bezesných nocích…

O hladu a žízni, v častých postech…

V zimě a bez oděvu…

A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve…

Tak takhle na otázku "Jak se máš?" odpovídal apoštol Pavel (2. Korintským 11,23-28). A vždycky dodával něco ve stylu: "Děkuji Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista!" Díky za optání, Bůh je se mnou a to říká vše.

A jak se tedy mám já? Nemusím se ani srovnávat s Pavlem, abych odpověděl tak, jak jsem odpověděl jedné paní tuto neděli: "Mám se moc dobře!" Bůh je se mnou…

A jak se máš ty?

Jů, já mám vlastně blog :))

13. listopadu 2008 v 14:14 Pracovna
"Tak proč na něj nepíšeš?" mohl by se někdo zeptat. A ono se také děje :)) Možná mě někdo podezírá, že jsem v jednom kole, furt pracuju a nemám na blog čas. Ono je to ale jináč.

Zaostřil jsem...

Ten speciální čas s Bohem, co jsem měl před několika týdny mi opravdu pomohl zaostřit a já nemůžu od Boha odtrhnout oči. Určitě to může být ještě lepší, ale v poslední době trávíme spolu s Bohem víc času, a tak je holt míň času na farní aktivity typu blog.

Ale protože pořád nosím v hlavě i v srdci pár nápadů, začnu je zas kolem sebe trousit. Hlavně tady na blog...

Půjdu na to svým tempem. Nejsem přece nafukovací, jak zní Shrekova klasická hláška. Nejsem holt takovej frajer jako jistý Kanaďan Corey Steven Vidal. Mrkněte na jeho video. Stojí to za to!