Přilnavost

20. října 2008 v 12:12 |  Podkroví
Včera jsem na mozaikové bohoslužbě udělal experiment založený na biblickém verši, který mě v uplynulém týdnu oslovil ze všech nejvíc:

To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování. (1 Korintským 7,35).

Pozval jsem dopředu naši Elišku, vzal ji do náruče a poprosil ji: "Teď mě obejmi, jak to jen nejvíc jde." Hned jsem se ocitl ve svěráčku těch čtyřletých ručiček.

...abyste věrně lnuli k Pánu: život přitisknutý k Božímu srdci, jak to jen nejvíc jde. Eliška to vzala vší silou. Chytit a nikdy se nepustit! Kam jde Táta, jde i jeho ratolest.

...bez rozptylování: někdy je to rozptylování dáno okolnostmi, děním kolem nás. Častěji ale tím, co nosíme uvnitř. Různými strachy nebo negativními zkušenostmi - život nás přeci naučil. Uvědomil jsem si, že se Eliška vůbec nerozpakovala mě obejmout. Její milovaný tatínek ji řekl: "Obejmi mě," a ona neřešila: "Fakt to chceš?" nebo "Před těmahle lidma? Teď a tady? Nenecháme to na později?" Rychle mi hupsla do náruče, přitulila se a zůstala se mnou.

Nepostavil jsem mezi nás stůl, ani jsem před sebe nedal kus lepenky, abych to přilnutí svojí dceři ztížil. Naopak - odstranil jsem všechny překážky a rozpřáhl ruce.

Ty a tvůj Bůh... Bůh, který má přilnavé srdce. To tvoje vymyslel stejně...


 


Komentáře

1 Akležnam Akležnam | 26. října 2008 v 0:20 | Reagovat

Tahle ilustrace mě na bohoslužbě opravdu dostala. Od té doby kdykoli se modlím k Otci, když zavřu oči, vidím Elišku, jak se k tobě tiskne. Ten obraz mě ohromně osvobozuje.

2 Mirííís Mirííís | E-mail | 17. května 2011 v 19:15 | Reagovat

dik moc, je to krasny, abych rekla pravdu, tohle sem se snad uz naucila a snazim se to delat co nejvic. mimochodem, myslim, ze pro me je to mnohem dulezitejsi tim, ze nemam sveho  vlastniho otce, ke kteremu bych se mohla takhle "pritulit"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama