Září 2008

Anglicky denicek: Den 3. cili Mesto, kde byla veznena kralovna skotska

28. září 2008 v 19:19 Pracovna
Muj pobyt v zemi, kde se v domech topi jen minimalne, navstevy maji za povinnost usrkavat horky caj s mlekem a jedno z hesel je "God save the Queen", se chyli ke konci. Je tu moc krasne, pocasi se vyvedlo az neskutecne, ale… Kaslu na to, jestli v Hradci zbytek podzimu proprsi, uz se moc tesim domu. Styska se mi, byt je to jen par dni…
V sobotu jsem se tesil na navstevu v sheffieldskem muzeu. Na to, ze uvidim obri mraveniste a obri vceli spolecenstvi, vse snimano kamerami. V Sheffieldu (vice o meste se muzete docist napr. zde) bylo moc prima, ale protoze jsme se dost zdrzeli na obede :)) muzeum uz jsme nestihali. Mozna se mi to podari dohnat v pondeli, nez mi pojede vlak. Co jsem ale v Shefieldu videl, byla (pry) kaskaderska show. Ehm, chlapek z Francie stal na bagru a tocil se s nim dokola. Od divaku sklidil nadseny potlesk. Asi jim pripominal zdejsi nejoblibenejsi TV hvezdu: Borka stavitele. Hm, ten dela na bagru podobny kousky… Shefield by byl rajem pro nasi Elinku. Spousta vodotrysku! Zmrzlinu jsme si pak dali v hodne zajimavy obrovitansky zimni zahrade. Potom uz byl cas vyrazit.
Prede mnou byla totiz dalsi navsteva - tentokrat v rodine Nicka a Joe. A po ni? Po ni jsme se pripravoval na svou nedelni sluzbu. Moje treti kazani v anglictine v zivote!

Anglicky denicek: Den 2. cili Cilli a spousta caje

28. září 2008 v 18:18 Pracovna
V patek se mi vubec nechtelo z postele. (V sobotu to ale bylo jeste horsi :)) Rano jsem chvili pracoval a kolem poledne me vyzvedla Eileen (ano, drahousku, presne tahle bajecna anglicka dama) a spolu s jejim manzelem jsme vyrazili pod vetrne elektrarny na obed. V roztomilem rodinnem bufitku (po anglicku coffee shop) jsem si dal chilli con carne a cesnekovy chleba. To je mimochodem jeden z kulinarskych objevu tehle moji navstevy v Britanii. Premyslim, jak ho pripravovat doma. Uz se mi fakt nechtelo davat si caj (vic o tom za chvili), ale nemohl jsem poslechnout Patrikovy rady dat si Dr. Peppera, protozu tam zadneho nemeli. Voda s ledem a citronem - taky dobry.
Odpoledne jsem si dal ctyricetiminutovou ozdravnou prochazku a zanedlouho byl cas na dalsi navstevu u jedne rodiny z cirkve. "Ne, nezlobte se, caj si opravdu nedam," statecne jsem tvrdil na zacatku. Na konci navstevy jsem ale stejne v ruce trimal hrnek, z nehoz stoupala horka para… Patek byl tedy ve znameni navstev a utekl hrozne rychle.
Cim dal tim vic chapu, jak prisel J. R. R. Tolkien na ruzolici bodre hobity, kteri stale jedi a porad, ale opravdu porad piji caj. Popularni anglicky spisovatel se proste jen rozhledl kolem sebe. Dyfrig je nervozni, kdyz nedrzim v ruce hrnek nebo aspon sklenicku. Divi se, ze nic nechci a ze je mi porad fajn. Vzdyt k tomu, aby mi bylo fajn mi musi chybet caj. (Ne, fakt ne!). Kdyz se vratime z obeda (predkrm, hlavni chod) neustale se omlouvaji, ze jsme nemeli cas na dezert a zjistuji, kdy bych si asi tak dal svacinu. Pul hodinu po svacine, zahlasi "Tea time" a k salku caje s mlekem mi nabizeji buchticku. Proc ja se, blahovy, pred cestou schanel po nejakem pasku, aby mi tu nepadaly kalhoty?!
Srdecne pozdravy z Hobitina posila reverend!
P.S. Tentokrat je denicek bez obrazku. Peru se tu s MacBookem a vubec nevim, jak na grafiku :))

Motyli reality show

26. září 2008 v 19:19 Sousedé
O, jak bych si pral, abych tento originalne genialni nazev vymyslel ja! Avsak ta hlava pomazana sedi na krku Patrikovi.
Oc jde? O nadherny pribeh, kterak Stvoritel dal dve sva stvoreni dohromady... Nema cenu to vypravet tady. Mrknete se na original:

Anglicky denicek: Den 1. cili Setkani pastyru

26. září 2008 v 18:18 Pracovna

Moc se tesim, az se Elisky ve skolce zeptaji, co dela jeji tatinek. Elinka na takovou otazku odpovida, ze jsem pastyr. Pastor pro ni bylo tak nejak slozity a pastyr se ji libi. Mne ostatne taky. A tak jsem tento ctvrtek vyrazil do hotelu Charnwood na setkani pastyru.
Je to de facto presne rok, co se KS Mozaika z Hradce Kralove stalo jedinou zahranicni partnerskou cirkvi britske site sboru Ground Level (GL), presto nadseni mistnich z teto udalosti vubec neochabuje. Stuart Bell - vedouci GL - ocenil, ze jsem dorazil a vubec to, jak KSHK investuje do tohodle mezinardniho pratelstvi. Nacez mi zaridil ovace ve stoje (tedy, stal jsem ja - ostatni tleskali a sedeli :)
Konference pastoru zacala v 10 hodin, a to Stuartovym kazanim. Mluvil na tema, s nimz jsem se za poslednich tydnu setkal uz nekolikrat. Vubec mi to ale nevadilo, protoze Stuart uchopil Elijasuv pribeh z 19. kapitoly 1. Kralovske jinak, nez jsem zvykly. Vic vam ale neprozradim, protoze to, co jsem nacerpal, poslu dal nekterou z listopadovych nedeli... Rozhodne to bylo prvni z duchovnich osvezeni, kvuli kterym mimo jine v Britanii jsem.
Po nezbytne pauze na kavu a kapku caje vzal mikrofon do ruky Paul Mulligen, texassky businessman a starsi v cirkvi. Take velmi dobry kazatel s jednoduchym a pritom hlubokym vhledem do Bible. Jeho tematem byl "pokoj" v ruznych podobach. Hodne mluvil o Jezisi a jeho pristupu k nebeskemu Otci. Jezis se srdcem ditete, ktere na 100% spoleha na sveho Tatu. Zadny strachy, Tata to zvladne! Tohle kazani ke mne mluvilo moc. Pokoj, ktery potrebuji; pokoj, ktery muzu sirit kolem sebe - hlavne v rodince (mam pocit, ze si ho se mnou v posledni dobe moc neuzili).
Obed v podobe obrich hranolku a ruznych sandwichu (k memu zklamani nebyly hranolky s octem - coz je moje milovana mistni specialita - ale s kecupem a tatarkou), obed nas prekulil do zaverecne casti konference. Paul Mulligan v klidu - jak jinak :) - dokoncil sve kazani o pokoji. Pak zaznelo jeste par oznameni o chystanych akcich a nekolik svedectvi (rozumej, vypraveni o tom, co Buh dela) o tom, co Buh dela :)) Jedno me fakt dostalo...
Jeden z pastoru vypravel o divce z jejich cirkve, ktera v poslednich mesicich ztratila vice jak 60% zraku. Tydny se za ni modlili a nic. Jednu nedeli bylo kazani o tom, jak Jezis uzdravil oci slepeho tim, ze mu potrel oci blatem (prestoze jde o potirani, jako lecebna metoda mi to prijde dost neotrele :) Kazatel mel pripravenou misku s blatem, archy papiru a papirove rucniky. Lide meli prstem namocenym v blate psat na papir, za co se chteji modlit. Na konci ale nekdo vstal s tim, ze si mysli, ze by se meli vedouci sboru modlit za onu spatne vidici divku presne jako Jezis v Bibli. Po chvili rozmysleni se pastor s chvejicim, od blata umazanym prstem modlil za divciny oci. Kratce po modlitbe uz byla schopna cist drobne pismo. Radost velika! Ti, kdo u toho byli, to chteli hned rict ostatnim. Pastor ale rekl: "Vydrzte tyden. Az na pristim shromazdeni." Chtel pockat, az se uzdraveni potvrdi, a overit, ze zlepseni nepochazi jen z aktualniho nadseni. V nasledujicim tydnu byla divka u sveho ocniho lekare, ktery ji pred tim castecnou ztratu diagnostikoval. Pro tentokrat se zdrahal verit svym ocim. Jeho vysetreni potvrdilo, ze divciny oci jsou zdrave na 100%! Jezis je proste fantastickej!

Anglicky denicek: Den 0. cili Drahousek Jakuuub

26. září 2008 v 12:12 Pracovna

Vcera se mi vubec nedarilo spojit se serverem blog.cz. Takze pisu anglicke pozdravy se zpozdenim... Nez se ohlednu za ctvrtkem, mozna zacnu u nulteho dne ve Spojenem kralovstvi, respektive cestou.
Ani trosku se necervenem kvuli priznani, ze jsem se pred cestou hodne modlil za let. Ani ne tak, aby letadlo nespadlo. Spis, abychom vubec leteli. V poslednim tydnu se totiz ke mne dostalo hned nekolik pesimistickych zprav o tom, ze nizkonakladove aerolinky EasyJet rusi ci presouvaji lety. Jedni pratele z Anglie se tak domu dostali az o ctyri dny pozdeji :( Nas let se ale vydaril. Jeste na letiste mi Karolinka psala, ze Alan Vincent (pro nezasvecene: americky pastor, puvodem Brit) rika, ze kdyz ma letadlo zpozdeni, je nekde kolem nejaky muslim ci buddhista, ktery potrebuje slyset o Jezisi. Se mnou evidentne cestovali sami krestani - leteli jsme totiz nacas :))
Netusil jsem ale, kdo me bude cekat na letisti East Midlands, protoze nam s Dyfrigem (cti "Devrikem" - mym anglickym hostitelem a pastorem Penistone Community Church) nefungovalo mobilni spojeni. V priletove hale jsem ale objevil znamou tvar - lady jmenem Eileen. Je to takova typicka anglicka starsi dama, ktera vsechny mladsi muze oslovuje "drahousku". Ze me se tak razem stal drahousek Jakuuub (konec meho jmena tu pri vyslovnosti hodne protahuji).
Cesta z letiste byla mirne komplikovana objizdkou, takze jsme se do Dyfrigovy horske usedlosti dostali temer v pul druhe mistniho casu (moje telo ale melo diky casovemu posunu stale o hodinu vic). Salek anglickeho caje s mlekem je mezi prateli povinnosti nehlede na pozdni dobu, a tak jsme si s Dyfrigem sedli do vyhrate kuchyne a konverzovali. A pak... konecne postel! Ceske hodinky mi oznamovaly, ze je prave pul ctvrte rano. Kolem devate odjizdime na anglickou pastoralku. O tom ale zas o neco pozdeji... Ziiiv...
P.S. Psat bez hacku a carek navic na klavesnici, ktera ma obracene "z" a "y", nez jsme zvykly, a vubec znaky tu maji poskladane uplne jinak - to je fakt ulet, jak by rekl Patrik :))

Balím kufry

23. září 2008 v 21:21 Pracovna
...tedy měl bych! Zítra totiž odlétám do své oblíbené země za kanál La Manche. To hlavní, co mě ve Velké Británii čeká, je setkání vedoucích naší partnerské církve Ground Level. Podle předpovědi počasí je tam tepleji než u nás. Podle předpovědi duchovní se tam budu mít moc hezky :))
Rozhodně se tam moc těším. Bude to taková pracovní dovolená. Budu si totiž moct dovolit daleko víc přemýšlet, hledat před Bohem, ale i odpočívat než v běžném pracovním tempu. Skvělý je, že Hughesových, kde budu těch pár anglických dní bydlet, skvělý je, že tam budu mít přístup na Internet. Občas tedy něco i blogísnu. Nejen zápisek do deníčkový, ale "pronásleduje" mě i pár zamyšlení, třeba o králi Chizkijášovi či o strážení srdce. Snad z toho něco bude :))
A vy se tu mějte hezky česky!

Rok spolu

22. září 2008 v 23:55 Obývák
Naši (za)milovaní Kamčo a Patriku,
dneska bloguju za celou Limrovic rodinku. Když se podíváte na čas, stíháme to přesně za pět minut dvanáct - než skončí den, kdy slavíte, že jste rok spolu...

Když se tu tak na vás dívám, napadá mě pár prostinkých (snad ne prostoduchých) přání:
...nikdy nepřestávejte hledat jeden druhého
...ať váš život není nikdy rozdělený
...a vždycky se dívejte stejným směrem - tam k Výšinám
I když jsme někdy dál, než bychom chtěli, vězte, že pro naše srdce jste a vždycky budete V.I.P.

Strach gorilího samce

20. září 2008 v 20:20 Obývák
V katalogu tuzemských dovolených hledím na obrázek rodiny jedoucí v pestrobarevných přilbách polní cestou vnořenou do zlatého obilného lánu. Ten klid, ta harmonie. Tři lidé jsou tým a tým se nikdy nerozhádá, když táta rozdá energii sbalenou na cestu.
Nevěřili byste, kolikrát já se kvůli téhle idyle porafal s manželkou. V největším afektu, když mě chce mimořádně ranit, říká, že ji kolo prostě nebaví! Když jsem své ženě naléhavě připomínal, že řetěz na nejmenším kolečku znamená vždycky "ztuha", a držel ji při tom křečovitě za vlasy tak, aby byla její tvář co nejblíž přesmykadlu, cosi jsem postřehl.
Postřehl jsem, že má romantická vidina přerostla v paniku gorilího samce, který má pocit, že když teď povolí, ztratí autoritu a bude muset každé odpoledne vybírat samici z těla parazity. Ne pro zábavu, ale jako povinnost.
Milan Tesař, Reflex 35/2008
Je o mně známo, že jsem sběratelem příběhů. Když jsem narazil na tenhle od Milana Tesaře, neustále mi cukaly koutky. Zároveň jsem si ale uvědomil, kolik je v nás - českých mužích - strachu a mindráků a jak často si tu svou autoritu vydupáváme. Možná nešáháme k násilí páně Tesařově, ale i tak se v našich domovech ozývá buď afektovaný křik nebo naopak není slyšet nic, protože hlava rodiny manipulativně mlčí.
Důvod? Uniká nám prostinký princip Božího slova: Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval (Efezským 5,25). Být laskavou autoritou jako Kristus. Být autoritou schopnou oběti. Být důvěryhodnou autoritou. Možná některý z chlapů, který to čte, chce protestovat veršem 33: žena ať má před mužem úctu. Je pravdivý a platí (a ženy na něj také zapomínají). Problém ale je, že Ježíš neřekl: "Buď takovou autoritou jako já až ve chvíli, kdy tvoje žena vezme za své to, co říkám jí." Naopak, Kristus sám se pro nás rozhodl být laskavou, obětavou a důvěryhodnou autoritou ještě v té době, kdy jsme ho naprosto ignorovali.
Proto… Chtěj být Božím synem a ne gorilím samcem. Chtěj být mužem podle Božího srdce a ne panikařící gorilou.

Bůh nechce být na prvním místě v našem životě

19. září 2008 v 17:17 Podkroví
Tahle provokativní věta je mottem stejnojmenné kapitoly v knize "Na otci záleží" od amerického křesťanského poradce Kevina Lemana. Jeho slova mě zarazila. Poubouřila mě! Říkal jsem si, co je to za nesmysl. Když jsem se ale do knížky začetl, zastyděl jsem se a musel jsem geniální a přitom velmi jednoduché myšlence amerického kolegy dát za pravdu. Bůh totiž opravdu nechce být v našich životech na prvním místě... Chce být na všech místech našeho života, v úplně každé oblasti.
Leman píše: "Bůh chce být při všem, co děláme. Na našem pracovišti, s našimi manželskými partnery, s našimi dětmi - nedávejte Bohu číslo. On je nade vším. Chce celý váš život, ne jenom největší část vašeho života. Proto na vás naléhám, abyste Bohu nedávali pořadové číslo, ale dali mu sebe. Neizolujte Boha. Otevřete mu dveře do svého domova."
Co vy na to?
Boží Syn, Ježíš Kristus, přišel, abychom v něm poznali zachránce a přimkli se k němu. On je pravý Bůh a dárce věčného života.A proto si ho nedejte nikým a ničím zastínit. (1. list Janův 5,20-21)

Tak už skoro sedíme

18. září 2008 v 10:10 Pracovna
Dneska vyrážíme s Patrisem do Brnéčka. Šalinkou se nesvezem, neb jedeme autem. Nakonec, nejedem tam na výlet, ale do Rádia 7. Jiřka Markovová alias Gina nás pozvala do své live music & talk show "Pohovka".
Ve 20:00 hod. se pohodlně usadíme a budeme povídat (nejen) o Freakfestu. Dílem se těším, dílem mám trému. Kdybyste v tom chtěli být s námi, nalaďte si Pohovku on-line na www.radio7.cz.

Tak takhle ne, Maruško aneb Udělej to jinak, Pane?

17. září 2008 v 23:59 Kuchyň
Ježíš mnohé uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli. A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" Ježíš vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." (Marek 3,10-11; 20-21; 31-35)
Konečně se dostávám ke třetímu napomenutí, které uslyšela Marie z Ježíšových úst.
Marek nám tu líčí scénu, jak Ježíš uzdravuje a vymítá. Není to nic tichého. Žádný klidná spořádaná bohoslužba. Mnoho lidí zarazilo, že takhle by se projevoval Mesiáš. Ježíšovi příbuzní si dokonce myslí, že se zbláznil. Chtějí mu zabránit, aby tímhle svým stylem pokračoval. Ani Ježíšova máma tomu nerozumí. Chce svého syna přemluvit, aby toho nechal. Respektive, aby svůj styl změnil, uklidnil se a svoji mesiášskou službu pojal jinak. Je přece jeho starostlivá máma, má svoje představy, jak by to mohlo vypadat. Třeba se jí podaří dodat Ježíši dostatečné argumenty, aby přehodil výhybku.
Reakce Ježíše Krista je však jednoznačná. "Kdo je má matka, kdo ke mně patří do rodiny? Ten, kdo přijímá ten Boží styl a je s ním spokojený; ten, kdo přijímá a činí Boží vůli a nesnaží se prosazovat tu svoji." Žádné "udělej to jinak, Bože. Udělej to po mém."
To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Žijte jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. (Efezským 4,17; 5,9-10.17).

Kde se koupám, co si broukám

16. září 2008 v 22:22 Pracovna
Můj milý deníčku,
promiň, že tě v posledních dnech tak zanedbávám. Ale to víš, děje se tolik super věcí a já se nemůžu jen tak poflakovat na Internetu.
Tak třeba dneska: Vyrazil jsem na Biřičku (pro mimohradecké, jeden ze zdejších rybníků - písáků). Teplota vzduchu kolem 8°C, teplota vody - to fakt nevím, ale ledově vychlazená Coca Cola by se od ní mohla ledacos přiučit. Ne, nebyl jsem se koupat. Byl jsem křtít. Boží království má totiž už nějakou chvíli jedno nové miminko - Honzu. Když napíšu "úžasný nový bratr" zní to divně, protože je to skvělej a úžasnej brácha. Když jsme zimou jektali zubama na břehu rybníka (a to jsme byli ještě prosím oblečení), začal svoji modlitbu slovy: "Ahoj, tati!" Je tak povzbudivý sledovat jeho nadšení, jeho rozzářený pohled pokaždé, když objeví něco nového, co pro něj Bůh dělá a znamená. Po modlitbách jsme se svlékli do plavek, obrnili se statečností (což jako izolace proti zimě moc nepomáhá) a za chvíli už následovala věta, kterou miluju: "A tak tě na základě tvého vyznání křtím ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého." Žbluňk…
Už delší dobu se chystám napsat, o jednom randeti, které jsem měl asi před třemi týdny. Čas si přesně nepamatuju, protože jsem měl oči, srdce i mozek jen pro tu krásnou paní, co byla se mnou. Babička nám hlídala děti a my s Karolínkou jsme mohli vyrazit do Cinestaru. Vím, že slovo "úžasný" už tu zaznělo několikrát, ale film Mama Mia!, který jsme viděli, přesně takový byl. ABBA se mi vždycky líbila víc než The Beatles (ouvej, kolik jsme, deníčku, v tuto chvíli ztratili návštěvníků?), ale její písničky zasazené do Řecka a rošťácky roztancované Meryl Streepovou & spol., to jsem si užíval ještě víc! Melodie z filmu se broukám doteď…

Modlitba Těla vs. Modlitba Páně

9. září 2008 v 5:05 Podkroví
Ještě jednou se vrátím k poslednímu nedělnímu kázání. Načali jsme modlitbu Páně. Dneska jsem něco hledal v počítači a narazil jsem na "modlitbu těla" aneb když se nemůžeme modlitbu Páně modlit upřímně...
Otče náš, který jsi v nebesích, tvoje jméno nám zevšednělo. Ať přijde tvé království a buď vůle tvá všude na zemi, ale ať si přitom můžu dělat, co sám chci. Dej nám naše jídlo o třech chodech, nezapomeň na dezert a capuccíno. A taky, abychom měli zaručené místo na parkování až pojedeme do centra na nákupy. A hlavně - nezapomeň nám dát všechny ty věci, které opravdu potřebujeme - přeci ty, co jsme viděli v televizní reklamě. Odpusť nám naše viny, zkrátka zavři oči, když hřešíme proti tobě, tak i my budeme moci líp odpustit těm, kteří se provinili proti nám. Dovol nám být tak blízko pokušení jak jen to jde. Chceme s pokušením laškovat. Ale nedovol, abychom udělali něco zlého, jinak se hned ozveme a zeptáme se: "Bože, proč jsi mě nezastavil, když jsi mohl?" Neboť naše je to království, které si tu budujeme, naše je ta moc, která tě drží stranou, nám patří sláva za to, jak to všechno zvládáme bez tebe. Na věky věků. Jo, jó…
Raději přeřadíme na tu správnou verzi, co říkáte?!
Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb nám dávej každého dne. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení ,ale vysvoboď nás od zlého. (Lukáš 11,2-4).
Amen!

Elinčina obnovená premiéra

9. září 2008 v 1:01 Sklep
Tahle kratičká zprávička je o vděčnosti a statečnosti. O vděčnosti Ježíši, jak se stará, jak nás drží. Teď mám konkrétně na mysli, jak drží za ruku naší Elišku - každé ráno, když cupitá do školky. Chrání ji a je s ní, když si tam hraje s vláčkem nebo se šťourá lžící v čočce, kterou zrovna nemusí.
Také je to o statečnosti Elišky. Před časem už do školky zkusila chodit, ale moc to nešlo. Do své obnovené premiéry se vrhla srdnatě. Dokonce si až někdy říkám, jestli to nepřehání :)) To tehdy, když ostatní děti vyhlížejí rodiče, kdy už si je odvedou domů, Eliška zaregistruje mě a hlásí: "Ještě neé, tati. Ještě si tu budu hrát, jo?!" A tatínek pak vypadá jako případ, co týrá děti, když se snaží plačící dceru odvlíct ze školky. Ale nejspíš je to ta lepší varianta. Elišce se ve školce moc líbí a já vím, komu za to poděkovat.
Tak, Bože, děkuju moc!

...a Bůh stvořil tátu

8. září 2008 v 9:09 Podkroví
Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. (Římanům 8,15-16)
Včera jsem u nás v Mozaice kázal o Bohu jako Otci - Bůh jako nejlepší Táta. Pro tohle kázání jsem vytvořil parafrázi zamyšlení od Emmy Bombeckové. Moc se mi líbí, a tak jej dávám i sem - jako povzbuzení na prahu nového týdne...
Když Bůh tvořil prvního tátu na světě, nakreslil nejprve vysokánský rám, do které bude tátu vymýšlet. Přitom ho pozoroval jeden anděl. Nesměle se zeptal: "Bože, co to bude za tátu? Děti jsi udělal tak blízko u země, tak proč děláš tátu tak vysokého? Když si bude chtít s dítětem hrát, bude muset na kolena; když ho bude chtít uložit do postýlky bude se muset ohnout a když mu bude chtít dát pusu, bude se muset hluboko sklonit." Bůh se jenom usmál: "To máš pravdu. Přesně tak to bude. Ale kdybych udělal tátu tak velkého jako dítě, ke komu by děti vzhlížely?"
A Bůh začal tvořit otcovy ruce. "Počkej, Bože," ozval se znovu anděl. "To nejsou ruce, to jsou lopaty!" Bůh se znovu usmál a řekl: "Já vím. Musí být dost velké na to, aby pochytaly všechno, co dítě poztrácí. Dost velké na to, aby se jim vešel do dlaní dětský obličej, když bude dítě plakat."
A Bůh tvořil dál… Když už byl téměř u konce, dotkl se tatínkových očí a přidal jim schopnost plakat. Bůh byl ve finále. Stvořil velkého tátu, s velkýma rukama, s očima plnýma soucitu.
Bůh učinil tátu ke svému obrazu…

(Tý)den blbec

7. září 2008 v 12:12 Pracovna
Reverend zalezl na chvíli do ulity... Měl jsem takový to, čemu se říká "den blbec", jenže se mi to nějak protáhlo do víc dní :(( Nedařilo se mi totiž v práci. Divný, co?! Zvlášť, když má člověk tak skvělýho šéfa, jako já :)) Nějak se mi s ním ale nedařilo spojit. Ne že by odjel na služební cestu. Porucha byla na mém přijímači. Suma sumárum: středa, čtvrtek - nic moc. V pátek lepší. Sobota nejlepší... A mám pocit, že neděle bude ještě lepší než nejlepší :))
Uplynulý týden vzal vítr z plachet mému předsevzetí být na blogu denně a zanechat tu aspoň malinkatou stopu. Mno, nezadařilo se, ale nový týden je tu a mě se nastřádaly nejen myšlenky, ale také zážitky. Mezi ty nej patří Eliščina premiéra v místní školce nebo mozaiková zahradní slavnost (mám pocit, že i tady hrála naše Elí jednu z hlavních rolí. Zejména její striptýz upoutal :) O tom všem už brzy. Za chvíli mě ale čeká nedělní oběd a pak už hurá na bohoslužbu...

Tak takhle ne, Maruško aneb Pospěš si, Pane?

3. září 2008 v 6:06 Kuchyň
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." (Janovo evangelium 2,1-4)
Svatba v Káně Galilejské je můj hodně oblíbený příběh. Často o něm mluvím jako o "průšvihu v Káně Galilejské". Ženich špatně zabezpečil přípravy na svatební hostinu a dopustil se jednoho z největších faux pas, jaké se na židovské svatbě může přihodit.
Ježíšova matka Marie na to hned reaguje. "Už nemají víno," šeptá Ježíši. Jinými slovy - nastal problém, udělej s tím něco, Ježíši! Vzhledem k Ježíšově reakci lze mezi řádky Mariiny prosby číst: Udělej s tím něco, a to hned! Ale Ježíš Marii napomíná: "Jsou chvíle, kdy se tvoje a Boží hodinky rozcházejí. Co to po mě chceš? Ještě nepřišel ten správný čas."
Na svatbě v Káně měli starosti. Problém, který vyžadoval Ježíšův zásah. Kolikrát máte ve svých starostech podobný pocit jako Marie, že by měl Bůh přijít s řešením teď hned? Kolikrát Boha přesvědčujete, že by si měl přeřídit hodinky podle vás?
Může to znít jako laciná fráze či prázdné utěšování. Ale on to bude nakonec fakt: Boží načasování je vždycky perfektní. Boží hodinky se ani nepředbíhají, ani nezpožďují…
Když se čas naplnil, Bůh poslal svého Syna (Galatským 4,4)
V rukou tvých jsou časové moji (Žalmy 31,16; KR)
Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Židům 4,16)
Když ve svých starostech voláš o pomoc, nedívej se netrpělivě na hodinky. Jen si je seřiď podle těch Jeho. Neboj se, Ježíš nebude mít zpoždění!

Tak takhle ne, Maruško aneb Kde jsi, Pane?

2. září 2008 v 5:05 Kuchyň
Na můj život má (povětšinou) dobrý vliv hned několik žen: Karolínka - moje žena; Eliška - moje dcera; Jiřinka - čili maminka a v neposlední řadě Marie - moje oblíbená biblická postava. Vlastně oblíbené postavy. Těch Marií je v Bibli víc… Dneska bych chtěl odstartovat třídílný miniseriál o Ježíšově mámě, tedy o Marii. A o tom, jak jí Bůh třikrát napomenul. Jsou to totiž důležité lekce pro nás všechny…
Každý rok chodívali Ježíšovi rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" (Lukáš 2,41-49)
Zkuste se vžít do kůže mámy, jejíž syn se ztratil a ona hledá tři dny! Mně se jednou Eliška zatoulala v Tescu a zažil jsem si perných pět minut, než jsem ji našel. Ale tři dny?! Když rodiče svého syna konečně objeví, je to Marie, kdo se chápe iniciativy a rozčiluje se: "Synu, co jsi nám to udělal? Podívej se, jak jsme s tátou vystrašení."
A co na to Ježíš? Ten se diví: "Jak to, že jste mě hledali? To jste nevěděli, kde budu?" Za jeho slovy se ale skrývá víc. Já jsem, mami, na správném místě. To vy jste vyrazili moc brzo. Já jsem tu dobře. A neříkej, že jsem se vám ztratil z dohledu. To vy jste mě spustili z očí; ztratili jste mě a věci mého otce ze zřetele.
Marie dostala od Boha lekci… My se někdy ptáme podobně: "Bože, kde jsi? Jak to, že tu nejsi se mnou? Kam ses mi ztratil?" A Bůh odpovídá: "To je jinak. Já jsem dobře, to ty jsi se zatoulal/a ode mě. To ty jsi mě ztratil/a z očí. Já na tebe čekám na správném místě. Budeš se muset vydat tam, kde jsme se viděli naposledy."
Tak ať máte týden, měsíc, rok… život, kdy nespustíte z Ježíše a z věcí Jeho Otce ani na vteřinku oči. Ať se vám Ježíš neztratí!

Sobota pod parou

1. září 2008 v 20:20 Sklep
Pod parou... Přesně tak jsme strávili poslední srpnovou sobotu. V Hradci se totiž na Smetanově a Eliščině nábřeží konal již šestý ročník akce s názvem "Nábřeží paromilů". Naše Eliška se svezla na kolotoči poháněném párou, povozili jsme se (oba!) na zmenšeném modelu parního vlaku, Elí se snažila hasičskou hadicí (jak jinak - čerpadlo bylo poháněno parním strojem) postříkat lidi na druhé straně Labe. Zkrátka - nádherné rodinné odpoledne. Abyste z té atmosféry taky něco měli, připojuju pár fotek… (Když najedete kurzorem na fotku, objeví se krátký comment).