Kráčíme po vodách: Happy End

29. srpna 2008 v 23:23 |  Kuchyň
Když vstoupil na loď, vítr se utišil. (Matouš 14,32)
Petr kráčí s Ježíšem bok po boku rozbouřenými vodami zpět k lodi. Když jsou tam, všechen ten hukot ustane. Zase jedna bouřka skončila…
Neznám nikoho, kdo by neměl rád šťastné konce. Potřebujeme je. A tak se objevují v příbězích odedávna - v pohádkách i v těch ze stříbrného plátna. Také Petrova epizoda na moři odráží ten Boží fakt, že každá bouře se jednou utiší. Také Noeho zkušenost s vodou mluví podobnou řečí: po deštivých dnech vysvitne slunce a objeví se duha. Spoustu happyendů zažijeme už v tomhle životě na zemi. V některých záležitostech nás ten šťastný konec čeká až…
…viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude. (Zjevení Janovo 21,2-4).
Nenechte si od Nepřítele nalhat, že je to pesimistická vyhlídka. Už pár dní si tady povídáme o víře. A tohle je pohled očima víry. Bůh ti dá zažít bezpočet šťastných konců, uklidní tvé rozbouřené vody. Ale nikdy nezapomeň, že to nejlepší teprve přijde. Že happy end toho Velkého příběhu je před tebou.
Jedné ženě byla diagnostikována rakovina a zbývaly jí tři měsíce života. Lékař jí řekl, ať se připraví na smrt, a tak kontaktovala svého pastora a řekla mu, jaký si přeje mít pohřeb. Než však odešel, zavolala na něj: "Ještě jedna věc." "Jaká?" "Toto je důležité. Chci být pohřbena s vidličkou v pravé ruce." Pastor se divil. Žena mu tedy vysvětlila: "Kdykoli jsem se během let účastnila církevních večírků s občerstvením, bylo mojí nejoblíbenější chvílí, když se ten, kdo sbíral talíře po hlavním chodu, naklonil a řekl, můžete si nechat svoji vidličku. Věděla jsem, že přijde něco skvělého. Žádné umělé želé. Ale něco vydatného - dort nebo koláč. Tak jen chci, aby mě lidé viděli v rakvi s vidličkou v ruce, a chci, ať se ptají: proč má tu vidličku? A vy jim pak řeknete: přichází něco lepšího. Nechte si svoji vidličku."
I když kolem tebe zuří bouře, pusť se lodi, jednou rukou se pevně chyť Ježíše a do té druhé sevři svoji vidličku…

Příběh o ženě s vidličkou jsem si přečetl a následně vypůjčil v úžasné knize Johna Ortberga "Chcete-li kráčet po vodách, musíte vystoupit z lodi" (vyd. Návrat domů, Praha 2008).
Pokud se chcete na téma "chození po vodě" dozvědět víc, vřele Ortbergovu knížku doporučuju. Píšu na ni recenzi pro časopis Život víry a pěju na ni samou chválu.
Knížku si můžete koupit on-line například zde.
 


Komentáře

1 shrek jfx shrek jfx | Web | 30. srpna 2008 v 16:07 | Reagovat

moc pozbudivé díky reverende za povzbuzení

2 _vasekS _vasekS | E-mail | Web | 30. srpna 2008 v 19:28 | Reagovat

Vidlička. Moc hezký příběh, nejkrásněší je ovšem, když si uvědomíme, že to takhle opravdu je :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama